Jan Zeno Dus
blog

www.janzenodus.cz rubrika ix - Staroměstský mariánský sloup Interpelace před zastupitelstvem hl.m. Prahy 27.3.2014


Má interpelace před zastupitelstvem hl. m. Prahy 27. 3. 2014

ÚVOD K INTERPELACI Z 27. 3. 2014

a. Společnost pro obnovení sloupu se může zdát blízka triumfu

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze (www.marianskysloup.cz), která vyjádřila svůj program svým názvem, je možná blízko úspěchu. Založení svého přípravného výboru oznámila Společnost 8. dubna 1990. Od té doby se vytrvale obracela na vysoké představitele hlavního města, aby mariánský sloup obnovili. Ale muselo uplynout předlouhých třiadvacet roků, než Rada hlavního města Prahy vyhověla požadavku, usnesením z 26. 3. 2013.

Nyní chybí Společnosti k dovršení triumfu jenom, aby usnesení rady bylo potvrzeno usnesením ještě také zastupitelstva, a aby se začalo se stavebními pracemi.

b. O obnovení sloupu žádají především katoličtí ctitelé Panny Marie

Samotná Společnost se netají tím, že obnovení významného mariánského pomníku vyžaduje v první řadě z důvodu náboženského, a sice proto, aby konečně byla odčiněna pohana, kterou prý utrpěla Panna Marie Neposkvrněná (immaculata, Imakuláta) v r. 1918, v první neděli po vyhlášení Republiky československé. Pražané ji prý potupili tím, že strhli památník, který byl k její poctě v r. 1650 vztyčen a o dva roky později římskokatolickým arcibiskupem posvěcen.

K téměř už triumfu dopomohli Společnosti katoličtí ctitelé Panny Marie. Před několika lety předali magistrátu hlavního města petici s podpisy několika tisíců občanů, požadujících obnovení památníku. Petiční archy se podpisovaly v katolických kostelích. K podpoře požadavku, aby sloup byl obnoven, pořádají mariánští ctitelé na místě někdejšího památníku modlitby a demonstrace a v chrámu Matky Boží před Týden bohoslužby.

c. Proč jsem interpeloval

Překladatel Zdeněk Zacpal mě přátelsky upozornil, jak snadno je možno veřejně promluvit k zastupitelstvu hlavního města, ovšem také v kauze kontroverzního památníku. V den, vyhrazený pro veřejné zasedání zastupitelstva, stačilo přijít před devátou hodinou na Mariánské náměstí na magistrát a dát se zapsat, po předložení občanského průkazu, do seznamu těch, kdo si přáli v určenou dobu, po 12:30 hod., oslovit zastupitelstvo a přítomnou veřejnost. 27. března 2014 jsem řekl pražským zastupitelům toto:

[ MÁ INTERPELACE 27. 3. 2014 ]

„Vážený pane primátore, vážené paní zastupitelky a vážení páni zastupitelé hlavního města,

apeluji na vás, abyste odčinili křivdu, které se na vašem bývalém primátorovi panu docentu Dr. Bohuslavu Svobodovi a na vaší Radě dopustila Společnost pro obnovu staroměstského mariánského památníku, a to tím, že důsledně zamlčuje důvod, kvůli kterému dal císař Ferdinand III. v r. 1650 postavit památník přesně před místem, na kterém 21. června r. 1621 buď bylo sťato nebo oběšeno sedmadvacet předáků stavovského povstání z května r. 1618. Právě na tom místě dal Ferdinand III. postavit památník proto, aby v příštích stoletích připomínal tu popravu oslavně, jako by Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec a pětadvacet dalších byli zločinci popravení po zásluze, zatímco oni byli obránci a nakonec mučedníci svobody svědomí, na kterých nepřítel svobody svědomí, habsburský císař Ferdinand II., spáchal justiční vraždu.

Zamlčováním toho, který byl hlavní účel staroměstského sloupu, oklamala zmíněná Společnost Radu hlavního města, takže Rada 26. března minulého roku vyhověla požadavku Společnosti, aby byl obnoven pomník, který byl postaven za takovým špatným účelem.

Pane primátore, paní zastupitelky, páni zastupitelé, neapeluji na vás, abyste rozhodnutí Rady z března loňského roku zrušili, ale jenom, abyste odložili hlasování o tom, má-li být památník obnoven. Tím odložením by informovaní katoličtí ctitelé Panny Marie dostali příležitost, aby vás o zrušení nesprávného rozhodnutí požádali oni. Věřím, že vzdělaní katolíci pochopí, že původním památníkem z r. 1650 byla Panna Marie zfalšována a zhanobena, jako by nejen Ferdinand II. a Ferdinand III., ale také ona byla nepřítelkyní svobody svědomí a hubitelkou evangelíků, a že pochopí, že obnovení památníku by bylo výsměchem Druhému vatikánskému koncilu,“

ale v tu chvíli se ozvalo zazvonění upozorňující, že jsem vyčerpal tříminutovou lhůtu k přednesení interpelace, takže jsem stačil dodat pouze:

„na kterém římskokatolická církev změnila svůj dlouho záporný postoj k svobodě svědomí od základu, děkuji za pozornost“,

a nevysloveno zůstalo z připraveného textu toto:

„a výsměchem pražskému římskokatolickému arcibiskupu Josefu Beranovi, který se mimořádně zasloužil o nový postoj své církve k svobodě svědomí, vyjádřený v Deklaraci o náboženské svobodě z předposledního dne přelomového koncilu“.

Prim. Hudeček: “Také děkuji. Poprosím, pane náměstku.“

Nám Novotný: “Děkuji za slovo, pane primátore.

Asi mi nezbude (než) zopakovat něco podobného, jako jsem říkal před chvílí. Rada HMP nemá v plánu žádné hlasování o obnově Mariánského sloupu. Obnova Mariánského sloupu je věc vycházející z iniciativy Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu. Tato požádala o stavební povolení. Stavební povolení je prostě správní řízení, do kterého my jako volení politici nemůžeme nijak vstupovat a určitě by bylo nežádoucí, abychom jakkoliv vstupovali, protože je to řízení, které probíhá ze zákona. To řízení má své termíny dané správním řádem. Zda Stavební úřad Praha 1 věci vyhoví nebo ne, já nemám nejmenší zdání. Jsem si ale jist, že v případě jestli vyhoví a bude stavební povolení v této věci vystaveno, tak bezesporu se věc stane předmětem odvolacího řízení, protože je zřejmé, že jsou jiné iniciativy, které nějakým způsobem zdůvodní, že se jich věc týká a že jsou tedy přináležití k tomu, aby se odvolali. Jsem přesvědčený, že to bude záležitost odvolacího řízení.

V tuhle chvíli vůbec nejsem schopný odhadnout, ani zda, ani kdy na Staroměstském náměstí Mariánský sloup bude, jenom jsem si dokonale jist, že to není věc, která by byla vůbec v kompetenci rozhodování Rady hl. města Prahy.“

[ Ale ještě přidávám delší rozklad o „sloupu“, který jsem sepsal 20. 2. 2014, tedy několik týdnů předtím, než mě Zdeněk Zacpal přátelsky upozornil, jak snadno může být kterýmkoli Pražanem veřejně interpelován kterýkoli radní hl. m. Prahy: ]

ÚNOROVÁ PŘEDJÍMKA INTERPELACE Z BŘEZNA 2014 :

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze (www.marianskysloup.cz), která vyjádřila svůj program už svým názvem, je blízko triumfu. Oznámila své založení v dubnu 1990. Od té doby se Společnost vytrvale obracela na vysoké představitele hlavního města, aby mariánský sloup obnovili. Ale muselo uplynout předlouhých třiadvacet roků, než Rada hlavního města Prahy vyhověla požadavku, usnesením z 26.3.2013. Nyní chybí Společnosti k dovršení triumfu jenom, aby usnesení rady bylo potvrzeno usnesením zastupitelstva, a aby se začalo se stavebními pracemi.

Samotná Společnost se netají tím, že obnovení významného mariánského pomníku vyžaduje v první řadě z důvodu náboženského, a sice proto, aby konečně byla odčiněna pohana, kterou prý utrpěla Panna Marie Neposkvrněná (Imakuláta) v r. 1918, v první neděli po vyhlášení Republiky československé. Pražané prý potupili Imakulátu tím, že strhli památník, který byl k její poctě v r. 1650 vztyčen a o dva roky později římskokatolickým arcibiskupem posvěcen.

K téměř už triumfu dopomohli Společnosti katoličtí ctitelé Panny Marie. Předali magistrátu hlavního města petici s podpisy několika tisíců občanů, požadujících obnovení památníku. Petiční archy se podpisovaly v katolických kostelích.

Ale pražští i jiní čeští katolíci vyžadují obnovení mariánského sloupu z nevědomosti. Nevědí, že původní sloup byl římským císařem Ferdinandem III. postaven, a pražským arcibiskupem Arnoštem hrabětem z Harrachu o dva roky později zasvěcen, Panně Marii skandálně zfalšované.

V dalších souborech své rubriky č. IX ukážu, že oba, císař i arcibiskup, nádherným dílem sochaře Jana Jiřího Bendla vůbec neoslavili matku Kristovu, o které nás zpravuje Nový zákon. Ale římský císař postavil, a římskokatolický arcibiskup slavnostně zasvětil, ten krásný „sloup“ spíš jakési krvelačné pohanské bohyni, totiž pod jménem „Panny Marie Neposkvrněné“ nenávistné nepřítelkyni jednak svobody svědomí, jednak Židů, jednak evangelíků. Jenom z politováníhodné zaslepenosti nazývali císař i arcibiskup „Pannou Marií“ jednu fiktivní, vymyšlenou modlu.

Je to neuvěřitelné, ale takový památník chtějí nyní čeští katolíci obnovit. Prý proto, aby jím uctili Pannu Marii Immaculatu (Neposkvrněnou). Chtějí památník postavit na témž místě, pokud možno v témž tvaru a s týmž nápisem.

Mezi matkou Kristovou, o které píší evangelisté, na straně jedné, a mezi nehorázně zfalšovanou Pannou Marií, které byl v r. 1650 postaven a v r. 1652 zasvěcen staroměstský sloup, na straně druhé, zela od samého začátku propast, která nikdy a ničím nemůže být překlenuta.

Samozřejmě by ta propast neměla být ignorována. Ale právě to dělají čeští katolíci, a to dokonce i nyní po druhém vatikánském koncilu. Pokud dnes někteří katolíci před obnovením sloupu varují, dělají to bez důrazu. Potom také bez nejmenšího účinku.

Ale téměř všichni čeští katolíci mají pro to ignorování polehčující okolnost a přímo omluvu. Proto s nimi nebudu polemizovat. Že chtějí obnovit jeden památník, jako by nebyl od svého začátku hanebný a nekřesťanský? V dobré víře pokračují v tom, v čem byli vychováni v předkoncilní církvi (v římskokatolické církvi v době před Druhým vatikánským koncilem z let 1962-5).

Oproti tomu žádnou omluvu nemají profesoři, docenti a odborní asistenti církevních dějin na katolických teologických fakultách v Čechách a na Moravě. Jako profesionální dějepisci a zároveň katolíci, dokonce jako učitelé na katolických teologických fakultách, si měli být vědomi své odpovědnosti k své církvi. Skandální propasti mezi matkou Kristovou podle Nového zákona na straně jedné a zfalšovanou Pannou Marií staroměstského sloupu na straně druhé si měli povšimnout. Naléhání zmíněné Společnosti, aby sloup byl obnoven, nemělo uniknout jejich pozornosti. Mělo je podnítit k pečlivému zkoumání, zda je program Společnosti v souladu s převratnými závěry Druhého vatikánského koncilu.

S takovým zkoumáním ale zmínění profesoři a docenti vůbec nezačali. Jinak by už v posledním desetiletí století minulého, nebo nejpozději v prvních letech století přítomného, dospěli k nepochybnému zjištění, že Ferdinand III. dal v Praze na Staroměstském rynku postavit mariánský pomník z nepřátelství k svobodě svědomí, takže pro katolíky, kteří nechtějí ignorovat závěry Druhého vatikánského koncilu, obnovení takového pomníku nemůže připadat v úvahu.

Je neomluvitelné, že zmínění profesoři a docenti k tomu zjištění nedospěli, a že o něm neinformovali nejdřív své biskupy, celou českou biskupskou konferenci, a potom také všechny své souvěrce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

V záležitosti mariánského památníku, který dal císař Ferdinand III. ze své rakouské Vídně v r. 1650 v české Praze vztyčit, a který tam o dva roky později pražský arcibiskup Arnošt hrabě z Harrachu s velkou slávou posvětil, zamlčují katoličtí odborníci na církevní dějiny to nejdůležitější. Zamlčují, že císař dal památník postavit i zasvětit proto, aby tím Pannu Marii Neposkvrněnou oslavil za to, že ze svých výšin ona, královna nebes, inspirovala na přelomu let 1620 a 1621 jeho císařského otce, aby v Praze před staroměstskou radnicí uspořádal 21. června 1621 popravu sedmadvaceti předáků stavovského povstání z května 1618. Tu popravu oba císařové, otec i syn, sice z upřímného přesvědčení pokládali za spravedlivé potrestání zločinců politických i náboženských. Ale ve skutečnosti to byla mstivá justiční vražda na (Komenského slovy) „sedmi a dvaceti slavných mučednících“. Mučednících evangelické víry a zároveň mučednících svobody svědomí.

Skutečně má být obnoven pomník, kterým Ferdinand III. oslavil Pannu Marii za to, že podnítila Ferdinanda II., jeho otce, aby šestadvacet evangelíků, a jednoho údajného katolického zrádce, dal dílem stít a dílem oběsit, a tím z nich učinil mučedníky evangelické víry? (Diviš Černín z Chudenic, který jako císařský úředník od evangelické víry odpadl, se k ní v noci před popravou vrátil, podle svědectví Komenským autorizované Sumy historie o protivenstvích církve české, kap. LXVIII.)

Má být obnovený pomník posvěcen dnešním pražským arcibiskupem? Neměli by katoličtí odborní historici a teologové procitnout ze své nedbalosti a nečinnosti? Není mi známo, že by je k tomu vyzval některý katolík. Proto se o to pokouším jako evangelík.

Můj rozklad proti staroměstskému sloupu nebude krátký. Nechci katolickým odborným historikům křivdit. V některých dalších souborech upozorním na neomluvitelná pochybení odborných historiků a teologů evangelických. Ale také na neomluvitelná pochybení historiků nekonfesních, sekulárních, „světských“.

20.2.2014

5