www.janzenodus.cz rubrika iii - K dějinám starověkého Izraele Předmluva: Demokracie předkrálovského Izraele (polemicky)
Nové dějiny starověkého Izraele
§ 1 Předmluva: Demokracie předkrálovského Izraele (polemicky)
a. Má monografie o staroizraelské demokracii z r. 1992
V r. 1992, tedy před čtvrt stoletím, mi vydal Peter Lang Verlag „Teokratickou demokracii starého Izraele“ (Theokratische Demokratie des alten Israel). Tenkou monografii (140 stránek) jsem napsal pro profesionální historiky, bádající v dějinách starověkého Izraele (a proto usilovně v Starém zákoně, tenaku). Začal jsem ji psát (někdy v r. 1990) s nadějí, že aspoň několik odborníků na starověký Izrael (a Starý zákon) ji nejenom začnou číst, ale že ji už neodloží, protože se jí budou pečlivě zabývat. Ale také s nadějí, že těch několik odborníků neopomene upozornit kolegy, že tenká brožura je pro ně nepostradatelná.
Samotný název monografie napovídal, jak převratná byla novota, kterou jsem se pokusil předložit badatelům v starověkém Izraeli: V tzv. „době soudců“, tedy v svém předmonarchickém období, žili Izraelci v politickém systému, který nemůže být nazván jinak než demokratickým. Systém byl nejen přepečlivě zkoncipován, ale také byl skvěle funkční, aspoň přechodně po dost dlouhou dobu. (Aspoň v osmačtyřiceti letech zcela nebo celkem úspěšné vlády prvních tří šofetů po Gedeonovi, tedy Toly, Jaíra a Jiftacha, Sd 10,1-5; 12,7, od ca. 1120 do ca. 1072 př. Kr.)
Izraelská demokracie doby soudců, jak jsem ji načrtl v brožuře z r. 1992, měla v starověku těsnou paralelu, nespornou a významnou. Dokonce paralelu jedinou, ale tím významnější. Byla to demokracie athénská, v době od Solónových reforem z r. 594/3 př. Kr. do porážky u Chairóneie r. 338 př. Kr. Zatímco athénská demokracie skončila po 256 letech, izraelská vydržela o málo déle, od svého založení Jozuem ca. 1320 př. Kr. do porážky u Eben-ezeru ca. 1050 př. Kr.
Obě demokracie si byly pozoruhodně podobné. Ovšem, také byly stejně pozoruhodně rozdílné. Ale o tom podrobněji až pod § 2 (v Úvodu), i v samotných Nových dějinách.
Nicméně, profesionální badatelé (odborníci na Starý zákon, ale tím také na dějiny starověkého Izraele) zklamali mou naději, že je brožura zaujme a vyvolá mezi nimi diskusi. Hypoteze o staroizraelské demokracii nevěnovali nejmenší pozornost. Netečnými k ní zůstávají dodnes, nyní už čtvrt století.
Proč jsou badatelé k mé hypoteze neteční
Proč zůstává hypoteza o staroizraelské demokracii profesionálními badateli zcela ignorována? Odpověď na tuto otázku bude obšírná. Lhostejnost k hypoteze z r. 1992 křičí po vysvětlení. Badatelé ji totiž ignorují neprávem. Přehlédli její jak přijatelnost, tak důležitost.
Hypotezy si odborníci v devadesátých letech nepovšimli, ale ani později, především kvůli jednomu předsudku, který dodnes nedokázali překonat. Předsudek je proto tak silný, že koření v minulosti vzdálené dnes už přes sto roků. Profesionální starozákoníci osudně selhali už na začátku dvacátého století. Pochybili odmítnutím publikace z r. 1907, v které jejich veskrze seriózní kolega, August Klostermann (1837-1915), marně se pokoušel upozornit je, že je na čase rozloučit se s tenkrát už slavnou hypotezou Wilhelma De Wetteho (1780-1849).
Nejdříve o De Wettem, potom o Klostermannovi.
Wilhelm Martin Leberecht De Wette
vystoupil v publikaci z r. 1805, mladík pětadvacetiletý, s překvapivou hypotezou: Že Deuteronomium, spis údajně napsaný kdysi v moábské zemi velkým Mojžíšem jeho vlastní rukou (Dt 31,9), ve skutečnosti byl neznámými autory sepsán neuvěřitelně pozdě, teprve v Izraele pozdní době královské (v době králů už jenom judských, 722/721 až 586 př. Kr.), a sice nedlouho předtím, než v r. 622 př. Kr. král Jošijáš v Jeruzalémě, na sionském pahorku, slavnostně vyhlásil radikální reformu Jahvova obětního kultu, kterou na celém území své monarchie vzápětí také bezohledně provedl (2Kr 23,1-24). Po necelých sto letech, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, už věřili všichni jen trochu významní starozákoníci De Wetteově hypoteze plně.
August Klostermann
Ale jako překvapil De Wette v r. 1805, když extrémně pozdní datování Deuteronomia navrhl, překvapil na konci devatenáctého století Klostermann, když se pokusil ono tehdy už suverénně vládnoucí datování zpochybnit. Také Klostermann odtrhl sice Deuteronomium od Mojžíše, přece ale ne tak brutálně, jak se toho odvážil De Wette, totiž do doby tak dlouho po Mojžíšovi. Podle Klostermanna vznikalo Deuteronomium postupně, ale v době předkrálovské („době soudců“), tedy daleko dříve, než se domníval De Wette: Také za proroka Samuela, na samém konci doby soudců, tedy sice dlouho po Mojžíšovi, přece však o několik století dříve, než podle De Wetteho.
Své velmi rané datování Deuteronomia Klostermann obšírně zdůvodnil v publikacích z r. 1896 (Geschichte des Volkes Israel) a z r. 1907 (Der Pentateuch II). Argumentoval paralelami mezi Deuteronomiem a islandskou sbírkou zákonných ustanovení, postupně vzniklou v staletích předtím, než si v letech 1262-1264 Islanďany podrobili Haakon IV. Starý a Magnus VI. Dokud byli Islanďané na norských králích nezávislí, vyznačovali se svérázným oligarchickým systémem, který podle Klostermanna vykazoval podobnosti se společenským systémem předkrálovského Izraele.
Ale badatelé v Starém zákoně odmrštili Klostermannovo datování Deuteronomia stejně bryskně jako nekriticky. Přitom všichni přehlédli, že jejich podceňovaný kolega navrhl v publikaci z r. 1907 výklad tzv. deuteronomní formule Dt 12,5, který byl stejně originální jako přijatelný. (Samozřejmě se tímto výkladem ještě budeme zabývat podrobněji.) Důležité bylo, že pozoruhodným výkladem verše Dt 12,5 přidal Klostermann další argument pro rané datování Deuteronomia, který s argumentem původním, obšírně zdůvodněným, nijak nesouvisel, takže jako argument byl tím závažnější.
Ten nový argument, pro hypotezu dlouho už bezvýsledně prosazovanou, předložil Klostermann v r. 1907 žel příliš stručně. Přehlédl jeho důležitost. Nicméně, kdyby si Klostermannova převratného výkladu formule Dt 12,5 povšiml některý starozákoník už v nultých či desátých letech minulého století, a věnoval mu pečlivější pozornost než sám Klostermann, byl by autor raného datování Deuteronomia rychle rehabilitován.
Přechod ke Klostermannovu datování by sice ne okamžitě, ale možná dost brzy vyprovokoval otázku, zda nebyl politický systém předkrálovského Izraele podobný systému o víc než půltisíciletí pozdějšímu, kterým se vyznačovaly Athény, v době mezi Solónem a bitvou u Chairóneie. Tuto otázku by vyvolalo Klostermannovo datování nevyhnutelně, dříve nebo později.
Starozákonní věda po Klostermannovi
Předsudečným odmítnutím Klostermannova radikálního návrhu odsoudili odborníci na starověký Izrael svůj vědní obor k postupnému stagnování až odumírání, ze začátku pomalému a nenápadnému, dnes ale už pokročilému a také čím dál viditelnějšímu.
De Wetteova hypoteza z r. 1805 starozákoníkům dlouho prokazovala služby tak dobré, že si svou užitečností získala plnou důvěru. Teprve koncem devatenáctého století začala starozákonní vědu brzdit, a volat tím po tom, aby byla nahrazena hypotezou přijatelnější.
Ale došlo k neštěstí. Ačkoli Klostermann ukázal publikací z r. 1907 kolegům badatelům správným směrem, neuspěl. Tím ale hypoteza z r. 1805 dál upevnila svou autoritu. Ztuhla v dogmatický až bigotní předsudek, a přímo v tabu, které každému dalšímu pokusu o nápravu nepřekonatelně stálo v cestě.
Má brožura o teokratické demokracii předkrálovského Izraele se plně zakládá na Klostermannově raném datování Deuteronomia do „doby soudců“. (Nadále budu místo o „době soudců“ důsledně psát o „době šofetů“.) Tím byla má Theokratische Demokratie des alten Israel v očích badatelů odsouzena k nečtení a ignorování, a k zavržení sice jenom tichému, ale nekompromisnímu.
(Odesláno k zavěšení na webovou stránku 31. 3. 2017. Mírně pozměněno 5. 10. 2017.)