www.janzenodus.cz rubrika iv - Poznámky Evangelický týdeník není v pořádku. Proč?
Evangelický týdeník není v pořádku. Proč?
S velkým zpožděním zveřejňuji svou kritiku na adresu Evangelického týdeníku, někdejších Kostnických jisker.
Praha-Sedlec 8. března 2010
Redakční radě Evangelického týdeníku - Kostnických jisker, 120 00 Praha 2, Ječná 19
Bratří, sestry, z celé řady důvodů, jak se nahromadily v posledních dvaceti letech, končím s předplácením Vašeho týdeníku (který jsem dosud odbíral prostřednictvím evangelického sboru v Praze-Dejvicích).
1. Nemáme mnoho seriózních politiků. Ale Vy jste neuvěřitelně potupili politika z nejpoctivějších. Také politika mimořádně zasloužilého a statečného. Učinili jste to devět milimetrů vysokým tučným titulkem Štětina lže (ET-KJ 2/2010 str. 2).
Vašemu přispěvateli, který si vybral šifru (ko), se nelíbí stanovisko našeho senátu k nizozemskému politiku Wildersovi. Váš přispěvatel není sám. Kriticky se k senátnímu rozhodnutí o Wildersovi vyjádřil také Martin Weiss, v Lidových novinách z 24.2.t.r. na str. 10. Ale Weiss píše úplně jinak než Váš (ko). Žádného poctivého politika neobviňuje z nepoctivosti. K tomu, aby senátora Štětinu nařkl z lhaní, neměl Váš přispěvatel (ko) nejmenší důvod. Že to přesto učinil, je hanebné.
Ale od Vás je ještě hanebnější, že jste nadpis jeho článku převzali a vytiskli, dokonce velkým tučným písmem. Tím jste udělali ostudu nejenom sobě, ale všem českým evangelíkům. (Vaše médium se přece jmenuje „Evangelický týdeník“. Uvědomujete si, jaký závazek jste na sebe vzali názvem Vašich novin?) Nechce se mi podporovat Váš týdeník tím, že bych Vám za něj platil.
2. Stejně nehorázně jste potupili Ctirada a Josefa Mašíny a jejich přítele Milana Paumera.
V čísle 8-9/2008 jste faráři Emanuelu Vejnarovi otiskli článek, podle kterého četař Jaroslav Honzátko z čelákovické služebny SNB, nekomunista a evangelík, se stal obětí vražedného útoku bratří Mašínů a Milana Paumera. Cituji: „Nebo se snad liší vyvražďování komunistů od vyvražďování Židů? Vzít to pěkně po mašínovsku by znamenalo postřílet a podřezat desetinu našeho národa.“
Na Vejnarův článek reagoval Zdeněk Pavelka (ET 12/2008): „Velmi mne mrzí, že v evangelickém tisku vychází názor jako vystřižený z Haló novin“. Připomněl, že pracovník komunistické policie dobrovolně sloužil zlu, a zakončil svůj článek slovy „Obávám se, že i farář Vejnar dal svoji nespornou inteligenci dobrovolně do služeb zlu. Bohužel mu u toho asistuje redakční rada křesťanských novin, pro kterou byl Dan Drápal příliš pravicový. Jaký obraz Vaší - a mé - církve tyto noviny předvádějí? Hanba, hanba, hanba.“
Pavelka má pravdu. Měli jste Vejnarův článek kriticky posoudit a uzavřít, že text tak hrubě pomluvačný nepatří do evangelického týdeníku. Leda že byste Vejnarův článek přece jen vytiskli, ale potom by musel buď někdo z Vás (nebo na požádání některý z Vašich „kmenových“ či občasných přispěvatelů) doprovodit ten článek vysvětlením, proč Vejnarovo stanovisko zasluhuje rozhodné odmítnutí. Ale Vy jste článek, který byl křiklavě neevangelický, otiskli bez zamítavého komentáře. Proto se připojuji k Pavelkovu „hanba“. (S dvouletým zpožděním, za které se bratru Milanu Paumerovi, členu poděbradského evangelického sboru, nyní omlouvám.)
Vejnarův článek vyvolal ve Vašem týdeníku polemiku o čtrnácti položkách (od března do června 2008, v číslech 8-9 až 18).
Jako první odmítli Vejnarův článek Josef Šalda a Marek Zikmund (v č. 11), oba s pečlivým zdůvodněním. Krátce nato článek zamítli, zároveň se Zdeňkem Pavelkou, s uvedením dalších racionálních argumentů Vladimír Špaček a Michal Flegl (v č. 12).
Potom však Vejnara důrazně podpořil (v č. 15, Vejnar se tehdy ozval podruhé) Dalibor Molnár („Máme tu jejich [rozuměj: Mašínů a Paumerovu] činnost za zločinnou ...“) a Jiří Šmída („ ... vraždili jen proto, aby se dostali ke zbraním a penězům a potom pomocí těchto prostředků se dostali do jiného, lepšího ... světa“). Zároveň s Molnárem a Šmídou vstoupil v č. 15 do debaty Miloš Rejchrt. Učinil to opatrněji než oba právě jmenovaní, ale v tom hlavním se postavil po bok jim a Vejnarovi: „Děsí mne, když svým rukojmím bojovníci z Al-Kajdá podřezávají krky a stejný děs pociťuji při pohledu na kaluž krve na fotografii s mrtvolou strážmistra Honzátka ... krev takto prolitá ze země volá, jako ta Abelova.“ Jinými slovy: Mašíni a Paumer vraždili. Rejchrtovy úvahy byly překvapivě povrchní. Články Šaldův a Zikmundův z č. 11, a články dalších tří evangelíků z č. 12, jako by Rejchrt nečetl, nebo četl nedbale.
Všem čtyřem autorům z č. 15 odpověděl v č. 17 Marek Zikmund, opět přesvědčivě. (Na Zikmundův druhý článek Rejchrt už nereagoval.)
Už jsem Vám vytkl, že jste hned první Vejnarův článek nedoprovodili vlastním komentářem (samozřejmě: odmítavým). Ale co jste zanedbali na samém začátku, měli jste učinit aspoň na konci debaty, tedy buď už v č. 17, nebo později. Měli jste konstatovat, že Zikmund oběma svými články vyvrátil Vejnarův názor, jako by zabití policisty Honzátka Ctiradem Mašínem smělo být jednoduše prohlášeno za vraždu. Místo toho jste Vy, redakční rada „evangelického“ týdeníku, neomluvitelně rezignovali na vyjádření svého vlastního stanoviska k tehdy už třinácti textům, které jste otiskli v brizantní a církev rozdělující kauze. (Především ovšem: na vyjádření Vašeho stanoviska k oběma textům Vejnarovým, a k textům Rejchrtovu, Molnárovu a Šmídovu.)
Ale faráři Vejnarovi, tedy autorovi článku, který debatu podnítil, jste po všem, co mezitím bylo ve Vašem týdeníku k věci vytištěno, dali poslední slovo. Jako byste prohlásili: Ano, v našem Evangelickém týdeníku smějí být Mašíni a Paumer odsuzováni jako vrazi! Za souhlasného mlčení naší redakční rady! Ale tím jste v samotném závěru debaty odsoudili sami sebe. Sami jste potvrdili, že bratr Pavelka měl pravdu, když Vám ještě uprostřed debaty adresoval své Hanba.
Čtenáři Vašeho týdeníku neselhali. Těch, kdo se Vejnarovu utrhačnému článku postavili na odpor, bylo víc než těch, kdo Vejnara podepřeli. Ale tím trapnější bylo morální selhání Vaše, redakční rady Evangelického týdeníku.
3. Hanebně jste napadli jednak Jaromíra Štětinu nedávno, jednak Ctirada a Josefa Mašíny a Milana Paumera před dvěma lety. Všichni čtyři právě jmenovaní jsou demokratičtí antikomunisté. Ale jsou důvody k obavě, že antikomunisté zůstanou terčem Vašich občasných útoků i v budoucnu. Zřejmě si totiž potřebujete ujasnit jeden starý problém, a to ten, na který před dvěma lety upozornil (ve Vašem ET 16/2008) Zdeněk Pavelka. Faráři Emanuelu Vejnarovi napsal: „Teď bych prosil jasné vyjádření: Je komunismus jednou z akceptovatelných politických alternativ, nebo je to zlo, kterému je nutno odporovat? Bratře Vejnare, karty na stůl!“ Bratr Vejnar bratru Pavelkovi neodpověděl. Ale s Pavelkovou prosbou se nyní, po dvou letech, obracím na Vás, protože je nepochybné, že také Vy si tu otázku potřebujete ujasnit.
Antikomunisté, dokonce antikomunisté poctivě demokratičtí, jsou Vám nepříjemní a dokonce protivní (takže je občas hrubě napadnete), protože Vám samotnou svou existencí, natož svou činností, připomínají jeden hřích Vašich evangelických (protestantských) církví. Ten hřích je tím těžší a rozkladnější (a dokonce jako by dál rostl a těžkl), že Vaše evangelické církve si jej dosud nepřiznaly, nýbrž stále ještě jej pokrytecky odsouvají do svého podvědomí či nevědomí. Ten hřích si dovoluji zformulovat takto:
V letech 1948 až 1989 se evangelické církve v českých zemích tehdejšího Československa provinily, protože se nevzmohly na aktivní (také veřejný) odpor proti těm svým představitelům, kteří nezastřeně kolaborovali se zločinným komunistickým režimem. Nejhorší je, že provinilé církve se dodnes lehkomyslně a dokonce sebejistě tváří, jako by se ničím takovým nebyly provinily.
Přijměte všechno, co jsem Vám nyní napsal, jako úvod k pokračování, jehož adresátem ale už nebude Vaše redakční rada, nýbrž vedoucí vrstva českobratrské evangelické církve. Tato církev se totiž z protestantských církví České republiky nejvíc provinila trapně nedostatečným odporem k evangelickému kolaborování s komunistickými zločinci (Gottwaldem a dalšími).
Tento dopis umístím na své webové stránce, kterou snad už brzy nabídnu veřejnosti.
S bratrským pozdravem Jan Zeno Dus.