www.janzenodus.cz rubrika iv: „Poznámky” poznámka č. 17: „Rabíni z 3.12.2015: morální vítězové nad teology”
15. března 2026
Rabíni z 3.12.2015: morální vítězové nad teology
Kteří rabíni?
Ti, o kterých jsem se dočetl u Lukáše Klímy, a sice v čísle 79 (z r. 2019) Revue Společnosti křesťanů a Židů.
(Exkurz: Příprava nezbytné kritiky Společnosti křesťanů a Židů)
Než se rozepíšu o rabínské skupině, která na přelomu listopadu a prosince 2015 zformulovala a podepsala (v Efratu u Betléma) "Prohlášení ortodoxních rabínů z 3. prosince 2015", dovolím si napsat několik krátkých odstavečků o právě zmíněné Společnosti křesťanů a Židů.
Chystám se podrobně upozornit: Nepočetná rabínská skupina z 3.12.2015, s neformálním předákem Shlomem Riskinem (nar. 1940), "vyprovokovala" drtivou většinu římských katolíků (v čele s jejich nejvyššími náboženskými i politickými představiteli, totiž někdejšími i soudobými papeži, včetně jejich náboženského Svatého stolce i politického Vatikánu) k teologickému i morálnímu zbloudění.
Spíš se ale papežové nechali Riskinovými rabíny podnítit k něčemu ještě horšímu než zbloudění: bez nadsázky k plnému ztroskotání, a to jak po stránce teologické ("ideologické", "teoretické"), tak také etické ("praktické"). Papežové totiž, jen s dvěma světlými, reformátorskými výjimkami (Angellem Roncallim, Janem XXIII., Italem, v úřadě 1958-1963, a jeho nástupcem, Giovannim Montinim, Pavlem VI., rovněž Italem, 1963-1978, kterého si Roncalli pečlivě vybral, aby pokračoval v jeho dobrém díle), působili jako šéfové náboženské a politické organizace, která byla po mnoho století výrazně totalitární (či totalitní), a to bez přerušení a pod papeži někdy samovládnými neomezeně a krutě.
Do podrobností půjdu v mnoha dalších příspěvcích pro tuto webovou stránku, abych ukázal, že v dějinách lidstva nenajdeme úspěšnější a odolnější, trvanlivější totalitární instituci než římskokatolickou církev.
Pokračovat v psaní "poznámky" č. 17 budu až za několik dní, až napíšu a na tuto svou webovou stránku zavěsím několik příspěvků pro rubriku č. ii ("Kontroverzní Druhý vatikánský koncil ŘKC") a rubriku č. i ("Úpadek evangelíků a protestantů"). Ty příspěvky mi poslouží jako příprava pro pokračování v "poznámkách" č. 16 a č. 17.