www.janzenodus.cz rubrika iv: „Poznámky” poznámka č. 15: „Prohlášení ortodoxních rabínů z 3. prosince 2015”
30. července 2025: rubrika č. iv, poznámka15:
Prohlášení ortodoxních rabínů z 3. prosince 2015
Z tohoto prohlášení cituji už v předchozí poznámce č. 14. Ale prohlášení tak důležité zasluhuje, abych je na své webové stránce předložil celé, a abych jenom jemu, bez nějakých svých úvodů či dodatků, věnoval celou jednu „poznámku“. (Ze závěru „prohlášení“, které mi 22. 7. poslal Martin Voráč, v rámci své „Strážnice“, cituji: „Z němčiny přeložil Lukáš Klíma“.)
prohlášení „Konat vůli našeho Otce v nebesích“
Na cestě k partnerství mezi židy a křesťany
Prohlášení ortodoxních rabínů z 3. prosince 2015
Po téměř dvou tisíciletích nepřátelství a odcizení poznáváme historickou příležitost, která se nabízí nám, ortodoxním rabínům, vůdcům náboženských obcí, institucí a seminářů v Izraeli, Spojených státech a Evropě: Chceme činit vůli našeho Otce v nebesích tím, že se chopíme nabízené ruky našich křesťanských bratří a sester. Židé a křesťané musejí spolupracovat jako partneři, aby čelili morálním výzvám naší doby.
1. Šoa skončila před 70 lety. V ní dosáhly absurdního vyhrocení staletí pohrdání, útlaku a odmítání židů a odtud následně planoucí nepřátelství mezi židy a křesťany. Při pohledu zpět se vyjasňuje, že to, že se nedařilo překonávat toto pohrdání, a místo něho zahájit konstruktivní dialog ve prospěch lidstva, oslabilo odpor proti zlým silám antisemitismu, které uvrhly svět do vraždění a genocidy.
2. Oceňujeme, že oficiální učení katolické církve o židovství se od Druhého vatikánského koncilu zásadně a neodvolatelně změnilo. Se zveřejněním prohlášení Nostra aetate začal před 50 lety proces usmíření mezi katolickou církví a židovstvím. Nostra aetate a na ni navazující oficiální dokumenty církve jednoznačně odmítají každou formu antisemitismu, potvrzují věčnou smlouvu mezi Bohem a židovským národem, odmítají učení o bohovraždě a zdůrazňují jedinečný vztah mezi křesťany a židy, které papež Jan Pavel II. nazýval „naši starší bratři“ a papež Benedikt XVI. „naši otcové ve víře“. Na tomto základě začali katolíci a jiní křesťanští veřejní činitelé upřímný dialog s židovstvím, který se během posledních pěti desetiletí nepřetržitě zesiloval. Ze strany církve si ceníme potvrzení jedinečného postavení Izraele v dějinách spásy a konečného vykoupení světa. Židé dnes zakoušejí v rámci četných dialogických iniciativ, setkání a konferencí celosvětově vážně míněnou lásku a respekt od mnohých křesťanek a křesťanů.
3. Jako Maimonides a Jehuda Halevi [1] před námi, uznáváme i my, že křesťanství není ani náhoda, ani omyl, nýbrž je Bohem chtěné, a je božím darem pro národy (gójím, „góje“). Tím, že Bůh oddělil židovství a křesťanství, chtěl rozdělení partnerů s významnými teologickými rozdíly, ne však rozdělení mezi nepřáteli. Rabi Jacob Emden napsal, že „Ježíš zanechal světu dvojí dobro. Jednak posílil Mojžíšovu tóru majestátním způsobem ... žádný z našich moudrých nemluvil nikdy důrazněji o nezměnitelnosti tóry. Jednak odstranil modly národů a zavázal národy sedmi noachovskými přikázáními, takže nejednali jako divoká zvířata, a naučil je základním morálním vlastnostem … Křesťané jsou obcí, která pracuje pro nebeské dobro a je určena k přetrvání. Jejich určení je pro nebeské dobro a odměna jim nebude odepřena“ [2]. Rabi Samson Raphael Hirsch nás učí, že křesťané „akceptovali židovskou bibli jako Starý zákon, jako knihu božího zjevení. Vyznávají svoji víru v Boha nebes a země, jak ho představuje bible, a uznávají vládu boží prozřetelnosti“ [3]. Nyní, když katolická církev uznala věčnou smlouvu mezi Bohem a Izraelem, můžeme my, židé, uznat pokračující konstruktivní platnost křesťanství, jako našeho partnera při spáse světa, bez jakéhokoli strachu, že by toto uznání mohlo být zneužito k misionářským účelům. Jak bylo konstatováno bilaterální komisí izraelského Vrchního rabinátu a Svatého stolce, za předsednictví rabína Shear Yashuv Cohena, „již nejsme nepřátelé, nýbrž partneři při artikulování podstatných morálních hodnot pro přežití a blaho lidstva“ [4]. Žádný z nás nemůže sám naplnit boží úkol v tomto světě.
4. Židé a křesťané mají společný úkol v příslibu smlouvy, vylepšovat svět pod vládou Všemohoucího, tak aby celé lidstvo vzývalo jeho jméno a nepravost byla vypovězena ze země. Rozumíme váhání obou stran uznat tuto pravdu a vyzýváme naše společenství k překonání těchto strachů, aby byl vytvořen vztah založený na důvěře a respektu. Rabi Hirsch také učil, že talmud staví křesťany, „pokud jde o povinnosti člověka k člověku, na stejnou úroveň jako židy. Mají nárok na stejné výhody závazků, nejen ve vztahu k spravedlnosti, ale také na aktivní, bratrskou lásku.“ V minulosti byly vztahy mezi křesťany a židy pojednávány často v zrcadle nepřátelství mezi Ezauem a Jákobem. Ale rabi Naftali Zvi Berliner (Netziv) uznával již koncem 19. století, že Bůh určil židy a křesťany k láskyplnému partnerství: „Pokud budou v budoucnu děti Ezaua podníceny čistým duchem k uznání izraelského národa a jeho ctností, uznáme také my Ezaua jako našeho bratra.“ [5]
5. My židé a křesťané máme mnohem více společného, než co nás dělí: etický monoteismus Abrahama, vztah k jednomu Stvořiteli nebes a země, který nás všechny miluje a zaopatřuje, židovská svatá Písma, víru v závaznou tradici, hodnotu života, rodiny, soucitnou poctivost, spravedlnost, nezcizitelnou lidskou svobodu, univerzální lásku a eschatologický světový mír. Rabi Moses Rivkis (Be’er Hagoleh) to potvrzuje a píše, že „moudří odkazovali pouze na modloslužebníky své doby, kteří nevěřili v stvořitele světa, v exodus, v boží zázračné činy a v Bohem vydaný zákon (tóru). Naproti tomu lidé, mezi které jsme rozptýleni, věří všem těmto podstatným složkám náboženství.“ [6]
6. Naše partnerství nebagatelizuje žádným způsobem nadále existující rozdíly mezi oběma komunitami a náboženstvími. Věříme, že Bůh používá mnoho poslů, aby zjevil svoji pravdu, zatímco my potvrzujeme základní etické povinnosti všech lidí před Bohem, které židovstvo neustále učilo skrze univerzální noachovskou smlouvu.
7. Tím, že následují Boha, musejí být židé a křesťané vzorem v službě, bezpodmínečné lásce a svatosti. Všichni jsme stvořeni k svatému božímu obrazu, a židé, stejně jako křesťané, zůstanou této smlouvě věrni tím, že společně převezmou aktivní roli při spáse světa.
Dokument vznikl pod vedením „Střediska pro židovsko-křesťanské porozumění a spolupráci“ - The Center for Jewish-Christian Understanding & Cooperation (CJCUC) v izraelské osadě Efrat u Betléma, a podepsalo jej několik desítek ortodoxních rabínů z celého světa.
Originální znění: http://cjcuc.org/2015/12/03/orthodox-rabbinic-statement-on-christianity/.
Z němčiny přeložil Lukáš Klíma
[1] Mišne Tora, Zákon pro krále 11,4; Kusari, oddíl 4,22.
[2] Seder Olam Rabbah 35-37; Sefer ha-Šimuš 15-17.
[3] Komentář k Pirkej Avot 4,13.
[4] Čtvrté zasedání bilaterální komise izraelského Vrchního rabinátu a Svaté stolice pro náboženské vztahy s judaismem, Grottaferrata, Itálie (19. října 2004).
[5] Komentář ke Genesi 33,4.
[6] Šulchan aruch, Chošen mišpat, oddíl 425,5.
(Do pečlivého překladu Lukáše Klímy jsem možná místy zasáhl nesprávně, J. Dus)