www.janzenodus.cz rubrika iv - Poznámky J. L. Hromádkovi napsali v 50. letech Emilie Novotná a J. Adamec
J. L. Hromádkovi napsali Emilie Novotná a J. Adamec
Opsáno 9.6.2010
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy hodlá badatelům zpřístupnit soubor nesouhlasných a protestních dopisů, které J. L. Hromádkovi (1889-1969) došly poštou (a sice většinou v padesátých letech a většinou od členů českobratrské evangelické církve). Dva z nich předkládám v plném znění. Děkuji fakultě za to, že mi k dopisům umožnila přístup.
Začínám dopisem Emilie Novotné:
11 října 1958
Bratře Hromádko!
Ve čtvrtek 9/10 jsem slyšela, jako téměř denně, z rozhlasu pro mládež toto: „v Sovětském Svazu je náboženství už jen stará suchá mumie, mladý sovětský člověk náboženství nepotřebuje, není zde mladého člověka, který by chodil do kostela.“ A na to zas tentýž den mluvil náš pokrokový a vážený spisovatel Lacina takto: „Jestli máte dávat dětem pivo? Ale jó! když je dáte na náboženství tak zblbnou stejně!“
A tu jsem pocítila hanbu nad tím že patřím k církvi, kde náš představitel církve stojí v jedné řadě s takovými lidmi a nechává si od nich lichotit a udílet pocty. Je tu něco strašlivě nepoctivého. Musím se ozvat, již už z úcty k mé zemřelé matce, která byla jen chudá služka, v celém okolí sama evangelička (v Č. Budějovicích nebyli za Rakouska teměř žádní evangelíci.) Šla životem statečně, poctivě a hrdě si dovedla uhájit své náboženství. Když se pak provdala, měla 10 dětí a všecky nás vychovala v českobratrském náboženství a v úctě k Bohu. Je pravda, že se zdaleka nemůžeme rovnat k naší zbožné matce, ale přece nám zůstaly hluboko v srdci zákony boží, které nám vštěpovala a je nám smutno, když téměř denně slyšíme zlehčování a sesměšňování náboženství a představitelé naší církve, né že se proti tomu nepostaví, ale staví se ochotně do jedné řady s nimi a přijímají lichotky.
Bratře Hromádko, jak bychom byli na vás hrdi, kdybyste se byl energicky a nahlas postavil proti popravě Dr. Horákové, byla to přece matka a členka naší církve!
Máme známého spoludělníka. Je to dobrý člověk, velmi pokrokový komunista, náboženství už dávno zahodil. Vede se mu velmi dobře. Čtyři v rodině vydělávají. Říkala jsem mu: „měli by se vaši hoši oženit, abyste měli vnoučátka, bylo by vám veseleji.“ A on na to zamyšleně a smutně řekl: „Ať se raději nežení, nechci aby měli děti. Co by ty děti měly. Jen strach z nemoce, z rakoviny, smrti. Lepší by bylo aby svět vymřel.“ Je to podivné. Tak hrozným se život mojí matce nikdy nezdál.
Jiní naši známi, dříve byli domkáři, on byl zedník a ona chodila dělat k sedlákům. Hodně se nadřela. Nyní pracují oba v J.Z.D. Ptala jsem se jí nedávno „tak máte se lepší? Už se tolik nenadřete?“ A ona na to odpovídá: „Ale nadřu se stejně. Teď dělám v prasečinci, obsluhujeme prasata. Dříve jsme měli aspoň tu neděli, ale teď už nemáme ani neděli.“ A smutně dodala: „Teď už se do kostela nechodí.“
Můj muž je od mládí dělníkem a já dělnicí a tudíž známe velmi dobře život, jaký opravdu je a říkáme si že byste měli vy, vedoucí osobnosti, jít aspoň na 1 rok pracovat rukama jako obyčejní dělníci, kde vás nikdo nezná. Pak byste poznali skutečný život, jaký dnes je a snad byste si řekli, že ty hmotné výhody jsou malé, často žádné, a že věru nestálo za to, aby jim bylo obětováno náboženství.
Jsem jenom nevzdělaná žena dělníka a můj dopis je málo učený, ale přece se mi ulehčí, že jsem vám řekla upřímně pravdu.
Se srdečným pozdravem
Emilie Novotná
Kostelní ul. 568
Čtyři Dvory u Č. Budějovic
K tomu dodávám: 29.5.1958 byl Hromádka v Moskvě vyznamenán Leninovou cenou „za upevnění míru mezi národy“. Také na to, bezpochyby, myslela E. Novotná, když psala o poctách a lichotkách. K jejímu dopisu je připsáno, nepochybně Hromádkovou rukou: „Odp. 21.10.58“. Je škoda, že Hromádka nepřiložil k dopisu od sestry Novotné kopii své odpovědi.
Emilie Novotná napsala Hromádkovi rukou. Tak také J. Adamec, který svůj dopis nedatoval. Ale přibližné datum vyplývá ze zmínky o Hromádkově „hovoření v Amsterodamě a u nás v Čáslavi“. Na Prvním (zakládacím) valném shromáždění Světové rady církví v Amsterdamě ve dnech 22.8.-4.9.1948 přednesl Hromádka zásadní projev, jednostranně zaujatý proti režimům liberálně demokratickým a nekriticky vstřícný k režimům socialistickým (komunistickým). Necelý měsíc později, 3.10.1948, promluvil Hromádka na konferenci Evangelického díla v Čáslavi o komunistickém programu s takovým nadšením, že vyprovokoval dělníka J. Adamce k napsání tohoto kratičkého dopisu:
Pane děkane, to Vaše politické - nelogické hovoření v Amsterodamě a u nás v Čáslavi Vás smutně proslavuje a je dobré Vám sdělit, že v jiné době musíte do toho Ruska - ochutnat tu slast a ten ráj - ovšem ne do nějakého paláce v Moskvě.
A potom musíte ven [podtrženo J. Adamcem] z evangelické církve, neboť jí děláte jen zlo a zlo. Vy jste falešný prorok a rozrušujete blahé společenství. Je smutné, že neznáte ani desatero Božích přikázání a stavíte se do popředí výchovy našich mladých lidí! Je na čase aby slovo Hromádka nevzbuzovalo pohoršení!
J. Adamec, dělník, který byl 6 r. v Rusku a poznal celý systém, který Vy - čítánkový komunista - hlásáte.
Emilie Novotná a J. Adamec, oba dělníci bez vyššího vzdělání, dodnes zahanbují celou vzdělanostní elitu ČCE svou přesnou a přesvědčivou kritikou Hromádkova působení. Vysokoškolsky vzdělaní evangelíci se na podobný protest proti „falešnému prorokovi“, který v českobratrské evangelické církvi působil „jen zlo a zlo“ (J. Adamec), nevzmohli. Ani v padesátých letech, ani později.